Baňkování neboli baňková masáž je celosvětově rozšířenou léčebnou metodou. Kořeny baňkování sahají jak do Číny tak i do starověkého Egypta. Je tedy obtížné definovat přesný původ této terapeutické metody. Navíc si ji také velmi rychle oblíbili ve Švédsku a Střední Americe. První zmínky o baňkování byly nalezeny ve staré Mezopotámii a to již 3300 let před našim letopočtem. V Číně se tato léčebná metoda používala běžně již před 2000 let. V dnešní době se baňkování často využívá jak ve zdravotnictví tak i v oblasti sportu.

Od doby vzniku prošlo baňkování řadou změn. Hlavní změny jsou patrné v používaných materiálech. Z počátku posloužily zvířecí rohy jako baňky, kdy se vzduch z nich vysával ústy. Následně vznikaly baňky z bambusu nebo keramiky, kdy podtlak byl vytvářen díky prosté pumpičce. Poté se začaly vyrábět baňky ze skla a podtlak vznikal pomocí ohně. Jelikož vývoj baněk pokračuje dál, tak v dnešní době se můžeme setkat s plastovými baňkami, které mají píst k natlakování.

Jak se provádí baňkování

Základní princip baňkování spočívá ve vytváření podtlaku na kůži pomocí baňky. Podtlak se dostává přes kůži hlouběji do tkání a přispívá v daném místě ke zvýšení metabolismu. V důsledku toho dochází ke zrychlení krevního oběhu a tělesných tekutin. Výsledkem je aktivace regeneračních procesů, což je ideální k uvolnění svalů, zmírnění bolestí či ulevení od křečí. Nicméně baňkování se jeví jako dobrý pomocník i při respiračních onemocněních.

Kromě klasického baňkování existuje i tzv. mokré neboli krvavé baňkování. Zde samotnému baňkování předchází narušení kůže sterilním chirurgickým nástrojem v místě baňkování. Následně po přistátí baňky začne vytékat krev, která se hromadí v přisáté baňce. Tato metoda se však příliš často nepraktikuje.

Pod vlivem baňkování často dochází ke vzniku modřin, které během několika dnů zmizí. Délka aplikace baněk je individuální a závisí na zdravotních problémech jedince. Nejčastěji se baňkuji záda. Pro dosažení očekávaných léčebných účinků je vhodné baňkování opakovat.

Přínosy baňkování

Baňkování je léčebnou metodou, která přináší celou řadu blahodárných účinků. Příznivě působí na látkovou výměnu v těle a posiluje imunitu. Kromě stimulace reflexních bodů, zefektivňuje i lymfatický systém. Napomáhá odstranit napětí na úrovní jak fyzické tak i psychické, jelikož přispívá k uvolnění svalů. Je tedy ideální volbou pro osoby, které jsou vystaveny velké fyzické zátěží pohybového aparátu a které často trápí bolesti svalů, kloubů a zad. Zároveň se doporučuje i osobám, které vedou sedavý způsob života a které jsou vystavené pouze jednostranné zátěži.

Baňkování je účinnou metodou proti stresu a také při léčbě migrén. Blahodárně působí na zažívací potíže a žlučníkové neduhy. Tato léčebná metoda se také často využívá v rámci podpory detoxikace organismu nebo odstranění otoků. Důležité je rovněž zmínit, že baňkování přináší úlevu při dně a že může příznivě působit i na kožní onemocnění jako např. akné nebo celulitida.

Pro koho není vhodné baňkování

Baňkování je úspěšnou léčebnou metodou, ale má i své kontraindikace. Mezi hlavní kontraindikace patří poruchy srážlivosti krve. Baňky by neměly být aplikovány zejména u těhotných žen v prvním trimestru a osob s diagnózou lymfatické rakoviny. Osoby s jakýmikoliv poruchami krevního oběhu nebo citlivou kůži by se měly této léčebné metodě vyhýbat. Baňkování také nebí vhodné v případě poranění kůže, ať už v důsledku úrazu, popáleniny nebo vředů. Tato metoda by se neměla aplikovat při kožních onemocněních (puchýřích, alergiích, ekzémech, bradavicích) a při výskytu křečových žil.

Baňkování sice zlepšuje cirkulaci krve, uvolňuje napětí a mírní bolesti, ale vhodnost její aplikace je na individuální posouzení. Při provádění této terapie je vždy důležité mít na paměti konkrétní potřeby a zdravotní stav jedince.