Homeopatie se zaměřuje na člověka jako na jeden celek. Základní princip homeopatie se opírá o myšlenku podobnosti – „Podobné se léčí podobným“.  Homeopatické přípravky nepotlačují příznaky onemocnění, ale zaměřují se na podporu vlastních léčivých sil organizmu. Zakladatelem homeopatie je německý lékař a chemik Samuel Hahnemann, který se narodil 10. dubna 1755. Každým rokem si připomínáme jeho narození při oslavě Světového dne homeopatie, který připadá na 10.4.

Samuel Hahnemann definoval základy homeopatie a základní homeopatické léky. Hahnemann zpozoroval, že léčivá používaná k léčení onemocnění ve skutečnosti způsobují symptomy vyvolané nemoci samou. Jako první začal zkoušet na sobě chinin, který se používal k léčení malárie. Když aplikoval na sobě chinin zjistil, že látka u něj vyvolala vysoké teploty, pocení a zimnici, které jsou charakteristické pro záchvat malárie. Hahnemann se domníval, že symptomy, které lék vyvolává u zdravého jedince, dokáže u nemocného léčit. Své poznatky dál rozvíjel a experimentoval. Pokusy prováděl nejen na sobě, ale i na členech své rodiny, žácích a pacientech. Teprve s časem zjistil, že díky ředění látky lze eliminovat její nežádoucí vedlejší účinky. Toto zjištění Hahnemann mnohokrát systematicky ověřoval a dospěl k teorii, že léky ve velkých dávkách vyvolávají choroby a že v menších dávkách mají účinky opačné čili léčivé . Od té doby se začaly používat ředěné homeopatické léky. Ty se v dnešní době vyrábějí pomocí vyspělé moderní technologie.

Výroba homeopatik

Homeopatické přípravky jsou většinou rostlinného, někdy však i živočišného původu. Jejich výroba stejně jako výroba jiných léčiv podléhá nejpřísnějším předpisům a dohledu kontrolních organizací. Výrobní proces začíná macerací, kdy se suroviny nechají určitou dobu louhovat. Díky maceraci se získává tzv. matečná tinktura, která obsahuje aktivní látky původní suroviny.

Dalšími výrobními kroky je ředění (potencování) a dynamizace (protřepání). Ředění je označeno zkratkou CH. Homeopatické přípravky se vyrábí ve 4 základních ředěních – 5CH, 9CH, 15CH a 30CH. U některých přípravků se připravuje i ředění 200CH. Při ředění je 1 díl mateční tinktury zředěn v poměru 1:100. Po dynamizaci (protřepání) roztoku se opět odebírá 1 díl a ředí se s 99 díly rozpouštědla. Při každém ředění tj. snižování koncentrace roztok ztrácí účinné látky, ale jeho léčivá schopnost se zesiluje tzn. čím vyšší je ředění (potence), tím silnější je účinek. Číslo v názvu homeopatického přípravku označuje ředění (potenci) homeopatika.

V dnešní době jsou homeopatické přípravky dostupné v různých formách. K nejpopulárnějším patří granule, což jsou drobné bílé kuličky. Ty jsou typické pro monokomponentí tj. jednosložkové homeopatika. Některé jednosložkové homeopatika lze zakoupit i ve formě kapek. Jednosložkové homeopatika jak už sám název naznačuje se vyrábějí z jedné účinné látky a jejich název je odvozen od názvu výchozí suroviny.

Polykomponentí neboli vícesložková homeopatika jsou dostupná ve formě granulí, tablet, kapek, sirupů, sprejů nebo čípků. Vícesložková homeopatika obsahují více účinných látek. Existují i homeopatické masti.

Dávkování homeopatik

Homeopatické přípravky se většinou vstřebávají do organismu ústní sliznicí. Proto je důležité, aby se homeopatické granule nezapíjely, ale ponechaly se např. pod jazykem pozvolna rozpustit. Zároveň je žádoucí, aby 15 minut před a 15 minut po užití homeopatika nebyly v ústech žádné jiné látky. V tomto časovém rozmezí je nutné se vyhýbat jídlu a pití. Výjimkou jsou kojenci, kterým se homeopatické granule rozpustí v menším množství vody a podávají se plastovou lžičkou.

Za zmínku stojí také upozornění, že se homeopatik nedotýkáme, protože může dojít k jejích znehodnocení. Doporučuje se proto vysypat požadovaný počet homeopatických granulí z tuby do víčka a následně přímo do úst. Alternativně lze použít i čistou plastovou lžičku.

Důležité je také zmínit, že se homeopatické přípravky nesmí uchovávat v blízkosti elektronických zařízení (např. mobilů, televize, mikrovlnné trouby apod.)

Dobá užívání homeopatických přípravků je velmi individuální. V akutních případech se používá homeopatika pár dní než symptomy zmizí. V případě konstituční léčby se doporučuje užívat homeopatické přípravky i půl roku. Vhodnou volbou se jeví i konzultace se zkušeným homeopatem, který díky svým zkušenost a znalostem vybere vhodné homeopatické přípravky, jejich ředění a dávkování pro úspěšnou a efektivní léčbu.

U homeopatických přípravků neexistuje riziko předávkování. Tyto přípravky nejsou ani návykové. Jsou vhodné pro všechny věkové kategorie bez rozdílů. Často se také využívají při léčbě domácích mazlíčku či jiných zvířat.

Účinky homeopatie

Spektrum využití homeopatických přípravků je velmi široké. Úspěšně se aplikuje při nachlazení, rýmě, kašli, alergii, astmatu, bolestech hlavy, bolestech v krku, migréně, menstruačních bolestech a také při kožních problémech jako např. ekzémy či poranění. Také jsou vhodná pro zmírnění zažívacích problému či po štípnutí hmyzem. Homeopatie podporuje přirozenou obranyschopnost. Zvyšuje odolnost organizmus vůči různým onemocněním, včetně infekcí. Její aplikace je vhodná pro akutní i chronické případy. Svým působením ovlivňuje jak úroveň mentální a emocionální, tak i fyzickou. Jejím cílem je nastolení rovnováhy na všech těchto úrovních a její účinky jsou dlouhotrvající.

Blahodárné účinky homeopatie využívá stále více příznivců alternativní medicíny a to i díky skutečnosti, že tato léčba nemá žádné známé vedlejší účinky, je netoxická a mohou ji využívat všechny věkové kategorie.

Fytoterapie neboli také fytofarmakologie se řadí mezi alternativní způsoby léčby, ve kterých se využívá léčivé účinky rostlin. Název fototerapie je odvozen od řeckého slova fyton = rostlina a therapeuein = pečovat/léčit. Využívání léčivých rostlina a darů přírody má již tisíciletou historii. Byliny byl až do konce středověku oficiálně využívány v medicíně. V té době se bylinná medicína rozvíjela hlavně v Asii – v Indii, Tibetu, Japonsku, Koreji a Číně. V Babylonii a Sýrii důvěřovali blahodárným účinkům heřmánku, šafránu, lékořice, měsíčku nebo italského fenyklu. Ve starověkém Egyptě zase hodně využívali pelyněk pro zvýšení chuti k jídlu, jalovec jako diuretikum nebo kůru z granátového jablka jako antihelmintikum. Kromě toho byly v bylinné terapii velmi ceněné rostlinky jako kalamus, máta peprná, myrtha, mák polní nebo i aloe. V Evropě jako první se začali věnovat bylinné medicíně Řekové. Rozvoj fytoterapie byl utlumen rozmachem v oblasti chemie a syntetických látek. Nicméně i dnes existuje spousta nadšenců, kteří věří více bylinkám než lékům. Mezi ně se řadí i MUDr. Marcel Paszanda, který léči neduhy svých pacientů primárně rostlinnými preparáty a je pevně přesvědčen o pozoruhodné léčivé moci bylin.

Kde pomůže léčba bylinkami

Bylinná terapie získává na popularitě zejména vzhledem ke své obecně dobré dostupnosti a poměrně nízkým nákladům ve srovnání se syntetickými farmaceutiky, které jsou dostupné v lékárnách. Z léčivých rostlin lez připravit nejen lahodné čaje, ale i vyrobit bylinkové tinktury, extrakty či esence. Není žádným tajemství, že kmín a máta blahodárně působí na zažívací ústrojí nebo že tymián a mateřídouška jsou vynikajícími pomocníky při léčení zánětů horních cest dýchacích. Za zmínku také stojí uvést, že pomocí bylin lze dokonale detoxikovat organismus a zbavit ho i chronických zánětů. Díky svému širokému spektru využití jsou bylinky schopné léčit nejen jeden konkrétní zdravotní problém, ale i více oblastí najednou.

Léčivé bylinky se používají nejen při léčbě různých onemocnění, ale i  jako prevence mnoha zdravotních neduhů. Ve fytoterapii se využívá nejen blahodárné účinky bylin, ale také polokeřů, keřů a i stromů. Jejich znalost je klíčová pro úspěšnost prevence i léčby. Bylinná medicína je primárně zaměřena na příčiny nemoci a nikoliv její následky. Správně vybrané bylinky mohou zmírnit choroby trávicího traktu a jater, močových cest a dýchacích cest. Jejich sílu ocení také osoby s chorobami nervového systému. Ženy potěší účinnost bylinek na zmírnění neduh jako PMS, bolestivá menstruace či menopauza. Na druhou stranu mohou bylinky pomoci i mužům při sníženém libidu či hyperplazii prostaty.

Pro koho je vhodná bylinná terapie a jak funguje

Bylinná medicína je vhodná pro všechny věkové kategorie. Výjimkou jsou však těhotné a kojící ženy, které by měly aplikaci bylinných přípravků konzultovat se svým lékařem. Byliny jsou výjimečné především díky chemickým sloučeninám, které obsahují. Mezi ně patří:

• Alkaloidy – stimulují centrální nervový systém a zároveň mají diuretický, oteplovací a diastolický účinek
• Azuleny – působí protizánětlivě a májí zklidňující účinky
• Fenoly – působí bakteriostaticky a dezinfekčně
• Flavonoidy – přispívají k regeneraci tkáně, díky antioxidačním účinkům brání růstu nádorových buněk 
• Třísloviny – mají protizánětlivé a bakteriostatické účinky
• Srdeční glykosidy – blahodárně působí na rozšíření krevních cév a snížení tlaku
• Pektin – optimalizuje hladinu cholesterolu v krvi
• Saponiny – zlepšují propustnost sliznic a také usnadňují vstřebání účinných látek

Jak používat bylinky

Existuje celá řada způsobů, jak využít léčivé účinky bylin. Nejoblíbenější formou aplikace bylin je bylinkový nálev, který lze nejen pít ale také použít jako obklad ke kompresím nebo k mytí různých části těla jako např. oči. Příprava nálevu je velmi jednoduchá. Bylinku postačí přelít vroucí vodou a nechat určitou dobu louhovat. Oproti tomu příprava odvaru je již náročnější. V případě odvaru se bylinka zalije studenou vodou, přivede k varu a krátce se povaří na mírném ohni. Pro získání silného odvaru se nechá bylinka po vaření ještě luhovat. 

Dále existuje možnost přípravy výluhu. Příprava výluhu neboli extraktu či výtažku je časově nejnáročnější. Sušené nebo čerstvé byliny se louhují ve studené vodě po dobu 24 hodin. Velmi populární jsou rovněž bylinné tinktury, které se připravují pomocí alkoholu. 1 díl sušené byliny se přelije 5 díly lihu o koncentraci minimálně 40%. Následně se ponechá v uzavřené nádobě 7-14 dnů, avšak nádobu je nutno denně řádně protřepat. Poté následuje filtrace skrz jemné plátno a vznikla tinktura se přelije do tmavé lahve. 

Za zmínku stojí rovněž uvést, že z bylinek lze připravit i bylinný ocet.  Příprava bylinného octu je velmi jednoduchá. Čerstvé bylinky se zalije octem a nechá luhovat v uzavřené lahvi po dobu 2-4 týdnu. Důležité je, aby se lahev s bylinkami v průběhu luhování denně protřepala. Na závěr ocet přecedíme skrz plátno a skladujeme v chladu a temnu.

Bylinky mají mnoho úžasných zdravotních vlastností a jsou dostupné na každém kroku. Už i  Hippokrates tvrdil, že „Lékaři léčí, příroda uzdravuje“. Příroda je tou nejkrásnější lékárničkou, jakou si můžeme představit a je jen na každém z nás, do jaké míry využije její blahodárné účinky.

Proč by měly být byliny z Peru součástí každé domácí lékárničky? 

Peruánské byliny mají významné léčivé vlastnosti, které jsou často účinnější než jiná přírodní léčiva z různých částí světa. Díky čistému prostředí Amazonského pralesa a ideálním podmínkám pro jejich růst mají byliny možnost produkovat velmi silné a specifické léčivé látky v té nejčistší formě. Tyto byliny nejenže podporují celkové zdraví a pohodu, ale také slouží jako účinná prevence proti zánětům a dalším zdravotním komplikacím.

Sangre de Drago, Maca, Vilcacora, Chanca piedra, Flor de Arena a další bylinky

Mezi významné přírodní poklady patří Sangre de Drago (dračí krev), která je známá svými silnými antioxidačními vlastnostmi. Pryskyřice se získává z druhu stromu Croton lechleri a je využívána jak místně na kožní problémy a záněty, tak vnitřně na gastrointestinální potíže. Další významnou bylinou je asi nejznámější Maca, odolná rostlina rostoucí ve vysokohorských Andách, která je ceněna pro svou výživovou hodnotu a pozitivní vliv na imunitní systém a reprodukční zdraví.

Vilcacora, známá též jako kočičí dráp, je dalším příkladem účinné amazonské byliny, která posiluje imunitu a pomáhá udržovat zdravé klouby. Zatímco Chanca piedra, známá jako „drtič kamenů“, je tradičně využívána k rozpouštění ledvinových a žlučníkových kamenů a ke zmírnění astmatických příznaků.

Flor de Arena je další účinná bylina s antivirotickými a protizánětlivými vlastnostmi, podporuje detoxikaci a čistění neuroendokrinního systému. 

Všechny tyto byliny, které rostou v čistém a nedotčeném prostředí peruánské Amazonie, nabízejí cenné přírodní léčivé látky, které mohou obohatit každou domácí lékárničku a poskytnout přirozenou podporu zdraví a pohody.

Využijte přírodní bohatství i vy a dopřejte tělu to nejlepší.

Akupunktura patří mezi léčebné metody tradiční čínské medicíny. V Číně se tato léčebná metoda používala již v době kamenné a je označována za nejstarší léčebnou metodu na světě. Díky obchodním stykům Číny se následně začala akupunktura šířit i do ostatních zemí jako například do Japonska, později do Koreje, Vietnamu, Mongolska a Indie. Do Evropy se dostala akupunktura v 17. století, avšak k jejímu největšímu rozkvětu zde došlo teprve v první polovině 20. století.

V čem spočívá kouzlo akupunktury

Cílem akupunktury je navodit rovnováhu v organismu. Na lidském těle se nachází víc než 2000 akupunkturních bodů. Tyto body jsou stimulovány pomocí napichování tenkými jehličkami, které spouští léčebné procesy. Jedná se pouze o povrchovou aplikaci, nikoliv hloubkovou. Každý akupunkturní bod má přímou souvislost s činnosti určitého orgánu v těle. Volba vhodných akupunkturních bodů je úkolem zkušeného lékaře, který pečlivě posoudí zdravotní stav a citlivost pacienta.

Akupunkturní body se nacházejí na akupunkturních dráhách tzv. meridiánech, kterými prochází životní energie čchi. Jednotlivé meridiány jsou mezi sebou propojeny a tvoří jednu sít. Z tohoto důvodu je pro akupunkturu charakteristické, že nahlíží na člověka jako na celek a nevěnuje svou pozornost pouze jednomu nemocnému orgánu. Narušení energetického toku v meridiánech se projevuje zdravotními potíži. Hlavním cílem aplikace akupunkturních jehel je proto zajištění harmonického proudění energie v akupunkturních dráhách. Rovnováha životní energie čchi je totiž podmínkou zdraví člověka. 

S čím může akupunktura pomoci

Akupunktura je velmi úspěšná u velké škály různých onemocnění. Nejčastěji se používá při bolestech pohybového ústrojí, kdy dochází k blokádám akupunkturních drah z důvodu přetěžování nebo úrazu. Zablokovaná energie se pak projevuje nepříjemnou bolestí. Mezi další oblasti vhodné pro aplikaci akupunktury patří trávicí potíže, psychické poruchy, únavové stavy včetně vyčerpání a také i menstruační potíže a hormonální nerovnováha. Akupunktura ve všech těchto oblastech přispívá k odblokování blokád a nastartování uzdravovacího procesu. 

Akupunktura je vhodná nejen pro lidi, ale i pro zvířata. 

Akupunktura je léčebnou metodou, která kromě léčby se zaměřuje i na prevenci. Snaží se nejen eliminovat nerovnováhu toku energie čchi, ale také této nerovnováze předcházet. Akupunktura se svým celostním pohledem je ideálním řešením nejen funkčních poruch organismu, ale i psychosomatických onemocnění, poruch motorických funkcí, alergii i poruch imunity. V rámci prevence přispívá ke zvýšení odolnosti a obranyschopnosti organismu. Důležité je i poukázat na skutečnost, že akupunktura přispívá ke zkrácení doby trvání onemocnění a urychluje rekonvalescenci.