Léčebné metody
Co je to homeopatie?
Homeopatie je účinná a přitom velmi šetrná léčebná metoda používaná zejména v alternativní medicíně. Výraz je odvozený od dvou řeckých slov: homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest, vášeň). Homeopatickou teorii zformuloval německý lékař Samuel Hahnemann v roce 1810, tedy mnoho let před objevy Louise Pasteura. Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice.
Homeopatie je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, kterého potom jako celek i léčí (princip totality symptomů). Používá vysoce ředěné (tzv. potencované) látky, které ve vyšší dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip podobné léčí podobné).
Homeopatické přípravky mají schopnost stimulovat organismus k lepšímu využití vlastních léčebných sil. Nejsou přitom pro organismus toxické. Homeopatické přípravky neléčí pouze příznaky onemocnění, ale pomáhají zlepšit celkový individuální zdravotní stav pacienta. Proto se pomocí homeopatik dají léčit nejen akutní stavy a běžná onemocnění, ale pod pečlivým dohledem lékaře také chronické nemoci a často se opakující potíže. Důležité místo má homeopatie v prevenci a při udržování dobré tělesné i duševní kondice člověka. Homeopatie bývá často první volbou pro ty, kdo mají aktivní přístup k vlastnímu zdraví a cítí zodpovědnost za svůj zdravotní stav.
Centezimální ředění podle Hahnemanna
Jedná se o způsob ředění, který se u homeopatik dostupných v České republice používá nejčastěji. Léky připravené tímto způsobem obsahují v názvu zkratku CH (čte se cé há) – např. Ricinnus communis 5 CH, Arnica montana 9 CH apod. Při tomto způsobu ředění dochází ke sloučení 1 dílu matečné tinktury s 99 díly rozpouštědla (zpravidla sedmdesátiprocentního alkoholu) a k jeho prudkému protřepání (dynamizaci). Tímto způsobem vznikne roztok v prvním ředění podle Hahnemanna, tedy 1 CH. Vyšší ředění vzniknou zopakováním stejného postupu – z roztoku v ředění 1 CH se odebere 1 díl a v čisté nádobě se smíchá s dalšími 99 díly rozpouštědla – po dynamizaci vznikne ředění 2 CH, po třetím zopakování vznikne 3 CH atd. Z názvu léku označeného např. Chamomilla vulgaris 15 CH tedy můžeme vyčíst, že se jedná o homeopatikum připravené z heřmánku (latinsky chamomilla vulgaris) patnácti postupnými centezimálními ředěními podle Hahnemanna.
Historie homeopatie
Jedním z principů, ze kterého homeopatie vychází, je tzv. princip podobnosti, podle kterého se „podobné léčí podobným“. Je známý v mnoha tradičních kulturách, léčí pomocí něho různá odvětví přírodní medicíny a do jisté míry se využívá i v současném euro-americkém systému léčby. Jedním z prvních, kdo ho zformuloval, byl v 5. století před n. l. Hippokrates, otec moderní medicíny.
Zákonem podobnosti se ve středověku zabýval např. také lékař a alchymista Paracelsus, ovšem první, kdo ho zasadil do nového kontextu a na jeho základě vytvořil celou metodu homeopatie, byl německý lékař Samuel Hahnemann (1755 – 1843). Ten je dnes právem považován za zakladatele homeopatie.
Hahnemann studoval medicínu v Lipsku a ve Vídni a po studiích působil na několika místech jako lékař. Velmi záhy byl však natolik zklamán stavem tehdejší medicíny a její neschopností řešit odpovídajícím způsobem mnoho chorob, že přerušil lékařskou kariéru a začal se sám věnovat farmakologickému výzkumu a chemickým pokusům. Během dlouhého období hledání a vědeckého zkoumání přečetl a přeložil mnoho vědeckých pojednání a podařilo se mu zformulovat základní principy nové homeopatické metody, princip podobnosti a princip infinitezimální dávky. Hahnemann publikuje četné vědecké spisy, z nichž nejdůležitější je Organon léčebného umění, který byl již za jeho života vydán několikrát a postupně byl přeložen do dalších jazyků. Během 19. století se homeopatie dostala také do Spojených států, Indie, Ruska, Jižní Ameriky a některých afrických zemí.
Dnešní homeopatie má mnoho směrů a škol. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, francouzská se přiblížila konvenční medicíně, za jiné teoretické směry je považována německá, rakouská i indická homeopatie.
V dnešní době se homeopatie používá ve 100 zemích světa, do své praxe ji začlenilo 300 000 lékařů a léčí se s ní 400 milionů pacientů.
