Léčebné metody
Co je to laserterapie?
Terapie laserem je moderní a efektní fyzioterapeutická metoda, využívající buněčné fotoaktivace. Vyzářená energie laserového paprsku je využita ke zlepšení energetické bilance a k podpoře imunity cílové tkáně. Metoda je dlouhodobě klinicky ověřena, bez návykovosti či nežádoucích účinků.
Laserové záření je druh elektromagnetického vlnění z oblasti viditelného světla, které je unikátní svými vlastnostmi. Laserové záření má především stejnou vlnovou délku a navíc vlnění, vytvářející laserový paprsek, kmitá naprosto symetricky – v jedné fázi. Právě toto vysoce organizované harmonické kmitání je schopno přenášet velké množství energie. Laserový paprsek snižuje bolestivost, působí silně protizánětlivě a zvyšuje látkovou výměnu ve tkáních a buňkách. Buňky po ozáření laserem získávají energii navíc, začnou se rychle obnovovat a posiluje se jejich obranný mechanizmus.
Hlavní účinky laseru při aplikaci analgetický efekt, biostimulační efekt, protizánětlivý účinek, urychluje metabolické pochody v buňkách a tlumí tvorbu škodlivých látek.
Princip laserterapie
Průchodem paprsku do tkáně se podstatně zvýší tvorba buněčné energie, následně se zvýší produkce enzymů, dochází ke stimulaci kolagenu, podpoře vaskularizace tkání, zlepší se využití kyslíku a glukózy. Laserový paprsek je schopný penetrovat (proniknout) do hloubky až 10 cm a tím ovlivňovat i tkáňové struktury, které jsou uložené hluboko pod kůží. Metoda je bez výjimky zcela bezpečná, nemůže poškodit žádnou tkáň. Oči jsou chráněny během záření specielními brýlemi.
Neinvazivní laser využívá tři hlavní efekty: biostimulační, analgetický, protizánětlivý; k nim se připojují další: baktericidní, viricidní, antiedematózní, vazodilatační. Nenahraditelné je využití laseru k terapii jizev, kde je výsledkem především výborný kosmetický efekt a výrazně urychlené hojení.
Všestrannost využití neinvazivního laseru dokazuje i jeho využití v akupunktuře, kdy jeho aplikací v místě akupunkturních bodů nahradíme aplikaci jehliček. Akupunkturu laserem používáme především u dětí.
Historie laseru
Princip laseru fyzikálně popsal už v roce 1917 Albert Einstein, ale první laser vznikl až v roce 1960. Předchůdcem laseru byl maser, zařízení, které pracuje na stejném principu (stimulovaná emise), avšak generuje mikrovlnné záření. První maser sestavil Charles Townes, J. P. Gordon a H. J. Zeiger v roce 1953. Tento prototyp však nebyl schopný fungovat nepřetržitě.
Další zásluhy na zdokonalování laserů mají ruští fyzikové Nikolaj Basov a Alexandr Prochorov, kteří vyřešili problém nepřetržitého výstupu záření tím, že použili více než dvě energetické hladiny a umožnili tím ustanovení populační inverze. V roce 1964 obdrželi Charles Townes, Nikolaj Basov a Alexandr Prochorov společně Nobelovu cenu za fyziku „za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů“.
V roce 1960 Theodore H. Maiman v USA poprvé předvedl funkční laser. Jako aktivní prostředí použil krystal rubínu s využitím tří energetických hladin; laser proto mohl pracovat pouze v pulsním režimu. V roce 1963 C. Kumar N. Patel vynalezl plynový CO2 laser.
