Léčebné metody
Co je to magnetoterapie?
Magnetoterapie je fyzioterapeutická metoda využívaná zejména v alternativní medicíně. Využívá biologické účinky stacionárního (trvalého) nebo častěji pulsního (přerušovaného) elektromagnetického pole na lidský organismus. Aplikace se provádí pomocí válcových nebo plochých aplikátorů. Má protizánětlivý a protibolestivý účinek, způsobuje roztažení cév, uvolňuje svalové napětí a spasmy. Urychluje hojení kostí i měkkých tkání. Indikací jsou především degenerativní, zánětlivá a funkční onemocnění pohybového aparátu.
U pacientů je značně oblíbena pro svou neinvazivnost, nenáročnost, nenávykovost, absenci vedlejších účinků a výborný efekt zejména u bolestivých stavů.
Princip magnetoterapie
Silové účinky magnetického pole popisuje vektorová fyzikální veličina nazývaná magnetická indukce (B), její jednotkou je Tesla (T). Lidské tělo je zdrojem slabého elektromagnetického pole, které reaguje na zemské magnetické pole. Vystavení lidského těla působení silného magnetického pole (více než stovky mT) může mít negativní vlivy na organismus. Naopak působení slabého magnetického pole (jednotky až desítky mT) může mít na lidský organismus příznivý vliv.
V malé míře se magnetoterapeutických účinků využívá formou bodových magnetů – náramky, polštářky, pití zmagnetizované vody a dalších způsobů, pro regeneraci buněk, relaxaci, jako protizánětlivá terapie apod. Tyto produkty obsahují speciální permanentní magnety. Nejrozšířenější formou magnetoterapie je tzv. pulzní magnetoterapie.
Pulzní magnetoterapie
Při pulzní magnetoterapii dochází k vystavení těla pulzujícímu magnetickému poli nízké frekvence. V exponované tkáni se vlivem pulzního elektromagnetického pole indukují slabé elektrické proudy. Exponovaná tkáň je prostoupena magnetickým polem rovnoměrně. Ionty, které jsou obsaženy v buňkách a v koloidních systémech, jsou magneticky ovlivnitelné, což způsobuje aktivizaci každé buňky. Při onemocněních dochází ke změnám povrchových potenciálů buněk oproti normálním hodnotám. Aplikací magnetického pole s vhodnými „biotropními“ parametry dochází k cílené distribuci energie ve tkáni. Tím dochází ke zvýšení aktivity povrchu buněk zvýšením membránového potenciálu, vnitrobuněčné potenciály se srovnávají. V těle dochází k regeneraci funkčních částí a orgánů. Elektrický potenciál buněčné membrány normální buňky je 90 mV, postižené buňky 30 mV a stimulované buňky až 120 mV.
Historie magnetoterapie
Léčebné účinky magnetu jsou známy celá staletí. Již staří Etruskové a Číňané znali léčebnou sílu kamene, později nazvaného magnetit (oxid železnato-železitý, FeO • Fe2O3). Jméno kamene bylo odvozeno od řeckého města Magnézia, kde se hornina v syrovém stavu těžila. Je dochováno, že i Hippokrates využíval metody přikládání magnetitu pro léčbu bolestivých stavů, hojení ran a otocích kloubů.
V návaznosti na rozvoj přírodních věd, rozvíjí se na přelomu 19. a 20. století i zájem o magnetoterapii. V Čechách byla používána magnetoterapie od 50. let 20. století, nejprve v oblasti dermatologie (Novák, Hokynář). V 80. letech vyvinuli nezávisle na sobě prim. MUDr. Jiří Chvojka, CSc. a MUDr. Jiří Jeřábek generátory pulzních magnetických polí.
